pátek 17. června 2016

KNM - Kapitola 56 (Vůdce)



Kapitola 56 – Vůdce


Když zaslechli ten hlas, všichni se obezřetně rozhlédli kolem. Z čistajasna se nedaleko od nich objevil výstřední muž.

Jeho stříbrné vlasy vlály ve větru. Svýma tmavě modrýma očima na ně opovržlivě hleděl. Lidé, na které ten pohled padl, měli pocit, jako by byli prasata, které si zrovna vyhlídl řezník.

Ten muž nebyl takový, jak si jej Kaiser představoval. Místo staříka to byl pohledný muž, co nevypadal ani o den starší než dvacet osm let. V jeho vzezření nebyl ani náznak skromnosti. Ten muž vypadal, jako by sám sebe na světě považoval za bezpříkladného.


Měl na sobě podivnou róbu, ale ta jeho róba mu sahala jen do pasu a také měl kožený oděv podobný oděvu, co by si vrah oblékl na noc.

Z tohoto muže vycházel stejný pocit jako z Auyana Driho, ale Auyan Dri se alespoň obtěžoval vyhlížet pokorně. Ovšem tento muž na druhou stranu neskrýval vůbec nic. Na tváři měl výraz „já jsem císař, poklekněte přede mnou”.

„Ty jsi Vůdce?” Kaiser si nemohl pomoct a musel se zeptat. Zatraceně. Copak tenhle chlápek nevypadá víc jako pan Tvrdohlavý spodky? Jak to, že nepůsobí zas až tak mocným dojmem?

„A kdo jsi kruci ty?!” Vůdce se zamračil a pak řekl: „Proč je mi magické kolísání kolem tebe tak známé?”

Když Kaiser uslyšel spojení „magické kolísání”, spadla mu brada. Doteď si neuvědomil, že magické kolísání kolem tohoto muže před ním bylo nesmírně mocné.

Kaiser měl dojem, že tento muž musí být Liolovým mistrem, a tudíž si myslel, že ta moc, co cítí, není magie.

„Kdo, kdo jsi?” zeptal se Kaiser koktavě.

„Já? Jelikož Limu říkáš bratře, měl bys mě říkat Vůdče.” Pozvedl obočí.

„Ptám se tě, jak to že víš o magii?” Kaiser také pozvedl obočí. Ti dva vypadali pozoruhodně podobně.

„Proč bych nemohl vědět o magii? Hahaha, pokud bych neznal magii, tak by ji nemohl znát ani nikdo jiný!”

Vůdce dostal záchvat smíchu. Kvůli tomuhle smíchu všechny bolelo u srdce, zvláště méně mocnou Yulii a Kaisera, jejichž tváře naprosto zbledly. Teprve teď si všichni pomysleli, že se něco strašně pokazilo. Tvrdohlavé Spodky před nimi byl ve skutečnosti nepochopitelně mocný.

Po chvíli smíchu Vůdce bez starostí řekl: „Mám v plánu nahradit toho sprostého aliančního vůdce a sám se stát novým vůdcem. Dokonce jsem musel prodat spoustu povolávacích magických kruhů, abych mohl svůj jed otestovat na těch pitomcích. Ale ty, chlapče, sis vybral tu správnou chvilku, kdy se vrátit. Zrovna když můj plán probíhá v plném proudu a dokonce sis s sebou přivedl zvláštní přátele. Takže jsem musel své plány pozastavit jen proto, abych tě přišel najít.”

„Haha, tak to by sis měl radši pospíšit a rychle se jít stát novým vůdcem Aliance bojových umění.” Bledý Kaiser se několikrát suše zasmál. „Víš, my nemáme naspěch. Nic se nestane, když si nás odchytneš někdy jindy, ne?”

Vůdce nasadil mírně nešťastný výraz. Trochu našpulil rty a ve vzduchu se objevilo tucet ohnivých koulí a všechny zamířily ke Kaiserovi.

Kaiserův výraz se okamžitě změnil. Pozvedl svou obrovskou zbraň a použil každičkou špetku své síly, aby vystřelil stejné množství ohnivých koulí a aby každá sestřelila ty blížící se koule. Kaiserova rychlost se té Vůdcově nemohla vůbec rovnat, takže ty ohnivé koule bylo jenom Vůdcovo varování.

Vedle Kaisera došlo ke zhruba deseti výbuchům, ale dvě koule proletěli kolem něj. Liola rozepjal svou auru a vykryl dvě ohnivé koule. Liolův počin ve Vůdci probudil zájem.

Liola zbledl. Kdykoli Vůdce nasadil takový výraz, vždycky to byl počátek nějakého nového experimentu. Pokusnými králíky pro jeho experimenty byly často bohužel děti, co chytil, a po několika experimentech zůstal jen jeden přeživší – člověk, jenž se stal nejlepším vrahem.

„Naučil ses auru?” Vůdce se zasmál. „Neříkej mi, že ses to naučil od Dračího císaře? Hmm, to malé děcko u tvých nohou taky vypadá podezřele. Nevypadá jako obyčejný člověk.”

Jakmile Liola zaslechl Vůdcova slova, rozšířily se mu oči a Kaiserova ústa také utvořila velké O.

Oba dva a Liola obzvláště si mysleli: Kdo kruci Vůdce je? Jak může o těch věcech vědět?

Liola si najednou uvědomil, že navzdory tomu, že s Vůdcem strávil dvacet let, vlastně nevěděl, kým skutečně je.

Na Vůdcových rtech se rozprostřel nevyzpytatelný úsměv. Pomalu natáhl svou levou ruku a vytáhl si rukáv. Pomalu se k nim natáhla ruka podobná orlímu spáru.

Všichni se zhluboka nadechli a zadrželi dech. Ty ohnivé koule zrovna teď vznikly jenom kvůli jeho našpulení rtů a teď dokonce natáhl ruku.

Jaké své nejlepší kouzlo hodlá použít? Vyjdou z toho živí?

Jejich mysl byla upřená na jistotu smrti...

Vůdci se zablýskly oči a on se podíval na své levé zápěstí. „Hmm, je 12:45, je skoro na čase, abych se vrátil. Pokud se nevrátím, jed přestane působit.”

Vůdce měl na svém levém zápěstí připnuté hodinky vykládané šperky.

Všichni byli celí vyjevení.

Kaiser na druhou stranu začal klít: „Hej, to snad k***a nemyslíš vážně?! Tohle je svět bojových umění! Bojových umění! Co tady sakra děláš s hodinkama? Copak tenhle svět vůbec nectíš?”

Vůdcovou tváří probleskla netrpělivost. „Už jsem použil ohnivé koule, co je tak divného na tom, že vytáhnu hodinky? Copak jsi taky nevytáhl svojí pistoli? Co, ty můžeš střílet z pistole, ale já se nemůžu podívat na svoje hodinky?”

Kaiser se poškrábal po hlavě a podíval se na pistoli ve svých rukách. V tom má pravdu...

„Ticho! Magický kruh hlubokého bezvědomí.” Vůdcova trpělivost přetekla a seslal kouzlo spánku.

Když se na ně sneslo složité zaříkadlo, většina lidí padla k zemi. Dokonce ani Kaiser se svými magickými schopnostmi nedokázal stát víc jak několik vteřin a padl. Jediný, kdo zůstal na nohou, byli dva lidé a drak.

„Li, kde je Yasha?” zeptal se Vůdce znovu netrpělivě.

„Na druhém světě.” Liola bezděky znovu sklouzl do svého chladného tónu, z čehož byl Baolilong nervózní, takže se držel Liolovy róby.

Vůdce se zamračil, ale nevypadalo to, že by ho to znepokojilo. Ukázal na lidi na zemi a řekl Liolovi: „Přines je všechny zpět.”

A pak Vůdcova silueta zmizela.





Liola se z toho konečně probral a na něco si vzpomněl. Vůdce sice před ním nikdy nepoužil magii jako Ohnivé koule nebo Magický kruh hlubokého bezvědomí, ale copak jeho náhlá zjevení a zmizení nebyla stejná jako u Mizeruie nebo Quisiho? Nikdy nepřemýšlel o tom, co za člověka Vůdce je. Liola zbledl.

„Síň... Shalong...” Kaiser vedle něj najednou něco řekl. Liola byl v šoku, ale když se na něj podíval, Kaiser měl pořád oči zavřené a slintal. Vypadalo to, že mluvil ze snu.

Poté, co se Liola třikrát vydal do a z budovy, aby všechny přinesl dovnitř, na něj Vůdce mávl a on přistoupil na balkón. V tomto okamžiku už Vůdce seděl v Xin Jietianově křesle a mluvil ke všem bojovníkům, jak bude Symposium probíhat.

Když Vůdce viděl, že je Liola zpět, nebyl překvapený a usmál se: „Můj učedník je zpět...”

Všichni začali pět chválu: „Ach, hrdina Liola je zpět.” a „Určitě konal rytířské skutky, a proto se zpozdil...”

Jak Liola zaslechl tyhle komplimenty, výraz na tváři mu trochu znejistěl, ale pak znovu nasadil svou předešlou bezvýraznou tvář.

Vůdce se na něj obrátil s chladným výrazem na tváři: „Vyhlížej přátelsky. To se mi snažíš zničit plány?!”

Liola se usmál, zatímco mával na lidi pod balkónem. Prakticky vypadal jako dívka, co zrovna vyhrála Miss Universe a vracela se do své země.

Lidé pod balkónem začali jásat. V tom davu tleskal i Auyan Dri, ačkoli vyhlížel mírně zmateně.

„Tímto vyhlašuji začátek Symposia bojových umění.”

Vůdce zvolal svým hlubokým hlasem, ale pak normálním hlasem chladně řekl Liolovi: „Následuj mě.”

Liola v tichosti vešel do malé budovy. Zdálo se, že Vůdce si nevšímal toho, že země byla pokrytá spícími lidmi a prostě šel přes ně.

„Řekni mi! Co jsi tam za poslední zhruba rok dělal?” řekl Vůdce líně, jako kdyby byl připravený si vyslechnout historku.

Liola se zachoval jako poslušné dítě a začal mu vyprávět všechno, co udělal od té doby, co se dostal na jiný svět... nebo možná ne všechno.

Všechno, co se Liolovi zdálo nedůležité, velmi rychle zapomněl. Vůdce pravděpodobně věděl o této jeho vlastnosti, takže když byl zhruba v půlce příběhu, natáhl nohu a kopl do Kaisera, co vesele spal na zemi.

„Přestaň mě otravovat.”

Kaiser se několikrát odvrátil od nohy ve snaze pokračovat ve spaní... „Ach můj bože! Pálí, pálí, pálí... hoří mi v puse!”

Kaiser vyskočil s jazykem vyplazeným a rukou si ho ovíval. Rozběhl se ke stolu a zvedl čaj, co Xin Jeitian připravil, zhltl ho a pak ho celý vyprskal. „Horké, horké, horké!”

Zdálo se, že si Vůdce tu šou vesele užívá. Zvedl hlavu a zasmál se.

„C-co to děláš?” Kaiser věděl, že jeho náhlé probuzení kvůli koření bylo nepochybně způsobené tímto smějícím se chlápkem před ním.

„Chci, abys mi povyprávěl příběh. Honem, Liola neví, jak vyprávět dobrý příběh.” Zdálo se, že Vůdce netrpělivě čeká na nějaký „příběh”.

„Příběh?” Kaiser byl celý vyjevený. Nebyl si jistý, jestli ten chlápek před ním byl mistr strašlivého vraha nebo znuděné tvrdohlavé spodky, co si chtěly vyslechnout pohádku na dobrou noc.

Liola mírně připomněl: „Náš příběh.”

Kaiser se podíval po Liolovi, pak po netrpělivém Vůdci a najednou se šibalsky zasmál: „Chceš slyšet příběh? Jasně! Lidé mi říkají Král příběhů, každý příběh, co jsem kdy vyprávěl, byl geniální a moji posluchači chtějí vždycky slyšet víc.”

„Och?” Vůdce pozvedl obočí. „Tak mi hned jeden pověz.”

„Já, Kaiser, mám jeden princip. Nikdy neudělám nic, z čeho nemám užitek!” zabručel Kaiser a pak odvrátil tvář od Vůdce.

Liolovy se rozšířily zorničky. Nikdy by ho nenapadlo, že Kaiser bude tak smělý, aby vyhrožoval Vůdci.

„Užitek? Pokud mi neřekneš nějaký příběh, tak tě připravím o život!” řekl Vůdce s chladnou tváří.

„Tak mě připrav o život, jestli chceš!” Kaiser si dál hrál na surovce. „Ale pak budeš muset poslouchat Liolovo vyprávění. Tenhle chlápek, haaa, znám ho příliš dobře. Jeho příběh bude mít spoustu mezer a tebe to zmate a nakonec to bude extrémně nudné.”

Vůdce se naštvaně postavil. Rukou ztěžka klepl do dřevěného stolu a ten se v okamžiku rozpadl na třísky.

V tom okamžiku se Liola prakticky mihl před Kaiserem a zároveň se tak postavil Vůdci. Zdálo se, že se Vůdcova ztuhlá tvář pomalu zmírnila. Svýma modrýma očima se zvědavě podíval po Liolovi a Kaiserovi a pak se začal smát.

„Vypadá to, že ten tvůj příběh bude velmi zajímavý. Jenom za rok a něco jsi způsobil, že se mi Liola místo tebe postavil? Vypadá to, že sis vedl lépe než Anis.”

Vůdce se znovu posadil a zeptal se, jako by se vůbec nic nestalo: „Jaký užitek máš na mysli?”

Kaiser se zatvářil trochu složitě a zeptal se: „Kdo jsi? A proč chceš být vůdcem Aliance?”

Vůdce pozvedl obočí a nasadil záhadný úsměv. „To je celé? Dobře, tak já ti to tedy povím, vůdcem Aliance bojových umění se chci stát proto, že to bude zábava.”

Z-zábava? Kaisera to omráčilo.

Ale Liola nebyl překvapený. Vůdce byl vždycky soustředěný sám na sebe. Aby 'stvořil' nejlepšího vraha, přinutili svoje podřízené, aby našli děti s dobrou kostrou. Ze sta vybraných dětí přežilo jenom jedno, to, co si Vůdce našel sám.

„Teď jsi na řadě ty.” Vůdce pozvedl koutky úst. „Ale dávej si pozor, pokud nebudu spokojený, tak se nebudeš muset trápit kvůli té druhé odpovědi, protože ani Li ti nedokáže pomoct zachránit ten tvůj život.”

Kaiser pokrčil rameny a začal povídat, jak se kdysi v jeho domě najednou objevila černá díra a tudíž se do jeho života zapletl potížista...

Kaiserova paměť byla rozhodně mnohem lepší než Liolova a zároveň do svého vyprávění zahrnoval hlediska i mnoha jiných lidí. I když u určité části příběhu nebyl přítomen a požádal Liolu, aby to povyprávěl, z postraní mu připomínal: „A stalo se to a to?” a „Zdá se, že zapomínáš...” atd. Přiměl Liolu vzpomenout si na celkem dost 'nedůležitých' věcí, díky kterým bylo vyprávění mnohem více ucelené.

Kaiser také obezřetně sledoval Vůdcovu reakci. Ze začátku si ten příběh vychutnával. Když zaslechl Mizeruiovo jméno, v očích se mu zablýsklo. Kaiser měl pocit, že tenhle muž musel Mizeruie znát.

Barbalisovo jméno Vůdce také přimělo zvednout koutky úst. Když mluvili o Krvavém Vlku a Lancelotovi, Vůdce se tvářil opovržlivě. A nakonec to nejzřetelnější znamení bylo, když mluvili o Dračím císaři. Vůdcova tvář byla chladná jako kostka ledu a vypadalo to, že z jeho modrých očí co nevidět vystřelí plamen.

Mezi ním a Dračím císařem musí být nenávist, určitě! Dokonce i slepý by to poznal na základě změny okolní teploty. Myslel si Kaiser.

Když dovyprávěli, Kaiser se nervózně zeptal: „Tak co, byl to dobrý příběh?”

Vůdce se zamračil, jako kdyby o něčem hluboce přemýšlel. Natáhl se po dračím přívěšku, co Liolovi visel na hrudi. Náhrdelník vydával slabé bílé světlo.

Liola se trochu bál, ale když viděl, že si Vůdce ten přívěšek jenom prohlíží a nemá v úmyslu jej zničit, neměl Liola na výběr a musel ho nechat. Liola nechtěl začínat boj s Vůdcem, pokud by to nebyla ta poslední možnost.

Byl by to boj, u kterého si nebyl jistý, že by vyhrál.

Kaiser, co stál vedle nich, se zvědavě koukal, co Vůdce dělá. Cítil, že Vůdce do toho řetízku poslal trochu magie a ten řetízek také odpověděl trochou magie.

Komunikují spolu? Kaisera napadlo něco divného. Člověk komunikuje s řetízkem?

Vůdcovy oči se najednou změnily. Změnily se tak rychle, že dokonce ani Liola neměl šanci zareagovat, když ho Vůdce srazil úderem dlaně. Když už Liola skoro probořil zeď a chtěl vylítnout ven, Vůdce jej okamžitě popadl. Ta náhlá změna v pohybu způsobila, že Liola padl k zemi a z úst mu vytékala krev.

„Papa!” Baolilong, jenž byl neobvykle potichu, byl v šoku. Ale překvapivě se Vůdce nepokusil kousnout. Místo toho držel vraha za rameno a z očí mu stékaly krokodýlí slzy.

„Co to děláš? Když si myslíš, že ten příběh byl na nic, tak bys měl mlátit mě. Proč místo toho mlátíš jeho?”

Zdálo se, že Vůdce hodlal Liolu dál mlátit, takže na něj Kaiser okamžitě zakřičel. Jelikož věděl, kdo to je, Kaiser také věděl, že je zbytečné, aby bojoval, takže místo toho se musí pokusit mu to vymluvit.

Vůdce se po Kaiserovi chladně podíval, zatímco nohou dál kopal do Lioly. Ačkoli Liola mohl uhnout, věděl, že by neměl. Věděl, že Vůdce mu jen z nějakých neznámých důvodů dává za vyučenou. Ale kdyby kladl odpor, pak by z toho vznikla smrtelná bitva a Liola pevně věřil, že on by nebyl vítězem.

„Protože je to syn Dračího císaře. Já jsem ve skutečnosti zachránil syna toho mizery a dokonce jsem ho naučil Kung Fu!”

Vůdce zuřil ještě víc a začal vraha jak kopat, tak mlátit pěstí. V každém tom útoku bylo Ki, takže to nepředstíral. Liola musel použít vlastní Ki, aby se chránil, ačkoli to mohlo Vůdce ještě víc rozlítit. Ale kdyby to neudělal, Liola se bál, že by z toho mohl umřít.

Kaiser vypadal nervózně, ale věděl, že kdyby ty útoky byly namířené na něj, tak už by dávno umřel. V mysli se sháněl po nějakém plánu a nakonec zakřičel: „Přestaň! Jak to, že znáš jak magii, tak auru? Jsi čaroděj nebo rytíř?”

Tohle rozhodně upoutalo Vůdcovu pozornost. Natáhl ruku a popadl Kaisera za krk a pak chladně řekl: „Ani jedno! Já jsem mág, jasný? Mág!”

„Tak co je s tou aurou?” Kaiser se dusil, ale dál mluvil. Z nějakého důvodu Kaiser věděl, že pokud zmlkne, tak zemře ještě rychleji.

Vůdce Kaisera pustil, ale přitom nezapomněl Liolu ještě několikrát kopnout. V jedné ruce se mu zjevila bílá ohnivá koule a vyhazoval ji do vzduchu a zase ji chytal. Druhou rukou vyzařoval modrou auru. Tahle modrá byla samozřejmě jiná než ta charakteristická modrá modrých rytířů. Vypadala jako oceánová modř, v které by se člověk od pohledu utopil.

Vůdce se znovu šíleně zasmál. „Protože jsem skutečný génius! Existují jenom věci, co se nechci naučit, a žádné, co bych se nedokázal naučit!”

Kaiser zakašlal, jak se podíval po Liolovi na zemi. Byl si jistý, že ve vrahových očích zahlédl zoufalství.

Kaiser na Liolu zíral a pak jeho mysl udělala další kotrmelec. Liola je syn Dračího císaře? Odkud se vzal tenhle závěr?

Kaiser se s obtížemi zeptal: „Liola... jak by mohl být synem Dračího císaře? Jeho věk se neshoduje a ani nevypadá jako on.”

„Hlupáku!” odpověděl Vůdce chladně, ale stejně na Kaiserovu otázku odpověděl. „Věk se shoduje. Tomuhle muži ve skutečnosti není dvacet pět, ale dvacet. Těch pět let mu přidala ta věc v náhrdelníku.”

„Takže... to byly trojčata?” přemýšlel Kaiser.

„Ne, dvojčata.” Vůdce netrpělivě vysvětlil: „Hlupáku! Žádná Anis neexistovala. Byl jen tenhle člověk na zemi a děvče jménem Lanski.”

Liola na zemi ztuhl. Celé jeho tělo se třáslo, doufal, že to nikdy neslyšel, a modlil se, aby Vůdce lhal...

„Jak by mohlo být možné, že neexistovala žádná Anis?”

Kaiser byl v šoku, zatímco po vrahovi na zemi vrhl ustaraným pohledem. Myslel si, že je konec. Zabije se Liola sám ještě dřív, než se Vůdce vůbec bude obtěžovat jej zabít?

„Protože Anis je bílý drak, co dlí uvnitř toho řetízku, iluze, jenž měla oklamat toho hloupého Dračího císaře!” procedil Vůdce mezi zuby.

Jelikož o Anisině totožnosti moc nepřemýšlel, dokonce poslal Liolu, aby ji našel. Teď když o tom přemýšlel, možná že důvod, proč rozkázal Anis zabít, byla sama Anis! Zuřil.

„Lžeš!”

Liola se najednou postavil, oči mu plnila zuřivost a nevíra. Ale kdyby se člověk podíval hlouběji, viděl by v jeho očích hluboké zoufalství...
---------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

3 komentáře: