EGA: Extra - Zákaz Vánoc

~ Narazila jsem na jednu extra "vánoční" kapitolu s Anri, takže ji dávám k dobru! ~

SS Nezvyklé hlášení: Zákaz Vánoc

Vánoce, křesťanský festival z mého předchozího světa. Co měl být den oslavující narození Krista, se stal den, kdy byl člověk mnohem natěšenější, že dostane dárky od Santa Klause.

No, takhle to bylo ještě v pohodě. Problémem bylo, jak se tak důstojný oslavný den stal dnem, co podporoval pokoutné sexuální vztahy. Nevím, jak k tomu došlo, ale když pomyslím na tamější (pozn.: myšleno v Japonsku) Vánoce, veřejnosti se vybavili dva milenci, co spolu strávili vášnivou noc.

A zároveň jak ta atmosféra zaplavila celé město, lidé, co v takovém vztahu nebyli, se cítili trapně. Například pokud člověk neměl milence, ale měl dobrou partu kamarádů, udělali si spolu párty a celý den žili naplno. Ale pro člověka jako já, co patřil do střední kategorie, to byl sen ve snu. Honem jsem se vracela domů a předstírala, že nevidím ta oslepující světla zdobící město – to byly moje Vánoce.

Oneshot - Podomní prodej

~ Tak  jsem narazila na tuhle velmi kratičkou japonskou povídku a řekla jsem si, že se o ni musím podělit. Ke konci mě trochu zamrazilo... i když to rozhodně nebylo nic hororového. ~

Podomní prodej v 10 hodin večer

Cink, cink.

Zazvonil zvonek. Najednou jsem se podíval na hodiny. Bylo přesně deset večer. Pomalu jsem otevřel dveře a vykoukl ven, byla tam neznámá černá kočka.

„Nedal byste si sójovou omáčku?”

12K - kapitola 5

Část II
Kapitola 5

Rokuta odešel balkónem, krále zanechal v péči Itana a ostatních. Slunce zapadlo, uvrhlo Moře mraků do temnoty. Na východě vyšel tenký srpek měsíce.

„Ve vzduchu je pach krve.”

Na obzoru se rýsovala válka. Vzhledem k počtu intrikujících ministrů a provinčních pánů, co sbírali své síly, byl zázrak, že ještě nepropuklo občanské povstání.

Rokuta kráčel dvorem, lomcoval jím ten žluklý pocit zlé předtuchy jako ostrý vítr. Nálada mu poklesla jeho vrozenou nechutí k válce a prolévání krve.

12K - kapitola 4

Kapitola 4

Král En a jeho význačné, ale zvrácené schopnosti byly kárány v soukromé komnatě ve Vnitřním paláci.

„Jo, je mi jasné, odkud vy všichni jdete,” řekl Shouryuu a podíval se po čtyřech mužích, co jej oslovili.

Itan na něj na oplátku zahlížel. „Je vám to jasné? To je celé?”

„Polepšil jsem se.”

HK - kapitola 10

Kapitola 10 – První společná práce páru

Než jsme dorazili domů, slunce už zapadlo, takže jsem měl pocit, jako že už je noc, ale pořád bylo odpoledne.

Psa jsem vzal zpět do přístřešku a nástroje jsem předal Teoporonovi, co šel náhodou kolem.

Pak jsem si od Sieg vzal zajíce a vložil ho do suché mísy. Pak jsem koženou kabelou nahrabal trochu sněhu a položil ho zajícovi na břicho.

V tomhle stavu ho nechám tak tři dny a potom ho konečně vykuchám.

„Nenecháš odkapat krev?”

„Ne. V zimě je zaječí krev dobrá.”

HK - kapitola 9

Kapitola 9 – Život ve sněžné zemi, den první

Ráno ve Sněžné zemi začíná v temných hodinách jako v noci.

Spal jsem tvrdě možná proto, že jsem byl unavený ze všeho toho včerejšího přesouvání. Zvedl jsem se z postele, oblékl si plášť a teprve pak rozsvítil lucernu za pomoci ohně v krbu. Zbytek ohně jsem uhasil pohrabáčem.

Převlékl jsem se a přesunul k umyvadlu. Dům je překvapivě teplý. To díky zvláštnímu krbu v kuchyni. Je nalepený na zeď, takže slouží jako kamna, zatímco vyhřívá dům tepelnými chodbičkami, kterými je dům prošpikovaný. Spotřebovává to hodně uhlí, ale je to nezbytné k překonání arktického počasí.

HK - kapitola 8

Kapitola 8 – Vřelý dům

Uprostřed vesnice byl velký kámen obklopený stromy.

„Sieg, tenhle kámen tady je duch této vesnice.”

Starší lidé odhrnuli sníh kolem a na duchovním kameni tam byly obětiny sestávající z kožešin a stříbrných šperků.

Duch Shiieti.

HK - kapitola 7

Kapitola 7 – Dědictví a přísaha

Během pěti hodin jízdy se nic nestalo a všichni v bezpečí dorazili do vesnice, takže se mi ulevilo.

Před našima očima se tyčila vysoká stavba, stará pevnost.

Tuto vesnici obklopovaly vysoké kamenné hradby. V záznamech se uvádí, že je postavili před třemi stoletími z národního rozpočtu kvůli vážnému poškození od škodných. Nepsalo se tam o důvodu, proč to byla tak nádherná pevnost, ale dalo se z toho říct, že tehdejší lenní pán byl spolehlivý muž. Ale po třech stovkách let ta stavba celkem zchátrala a většina vesnických financí padla na údržbu pevnosti.

HK - kapitola 6

Kapitola 6 – Karmínový orel

Naše cesta pokračovala bez problémů, bylo to celkem nečekané. I když jsme minuli tři lesní chaty, na Sieg nebyl vidět ani náznak únavy. Obdivoval jsem ji. Opravdu byla člověk z armády.

Na třetí zastávce jsme si dali jídlo. Ačkoli jsme jenom seděli, stejně jsme spotřebovávali hodně energie. I když jsme neměli hlad, jídlo nám šlo hladce.

U zdejšího starého muže jsme si koupili jídlo, ale pro tři lidi jsme dostali šest tlustých krajíců černého žitného chleba a šest tenkých kulatých plátků sýru. Podávali i nápoje, ale byly studené, takže jsem měl takový nepopsatelný pocit. Z těch tří chat, u kterých jsme zastavili, to byla ta nejdražší, ale jídlo tu bylo nejjednodušší, takže jo.

HK - kapitola 5

Kapitola 5 – Uvítání manželky

Po návratu jsem jako první uklidil místnost, kterou používala matka, aby tam mohla bydlet Sieg. Protože moje matka byla drobné postavy, myslel jsem si, že Sieg nebude moct použít její oblečení, a tak jsem je přesunul do jiného pokoje.

Ačkoli nebude moct žít luxusním životem, protože se provdala za tak chudého hraběte, alespoň jsem připravil veškerý nezbytný nábytek. Od tesaře z vesnice jsem koupil stůl, židli a toaletní stolek a postel, všechno natřené na rudo. Protože jsem byl z té jasně rudé místnosti nervózní, na stůl jsem rozprostřel bílý ubrus a na židli kožešinu z bílého zajíce. Podobně jsem to udělal i s ostatním nábytkem, vyvážil jsem to bílou.

HK - kapitola 4

Kapitola 4 – Napjatá jízda kočárem a dům Wattin

Už to jsou tři dny, co jsem se setkal se Sieg. Dneska jsem měl navštívit její rodný dům.

Jelikož se o celém tom utrpení rozhodlo ve spěchu, neměl jsem nic než dřevěnou sošku ledního medvěda, ale jelikož jsem neměl nic jiného, rozhodl jsem se to vzít jako dárek. Původně byl ve vesnickém obchodě, ale jelikož se neprodal, vzal jsem si ho zpět. Měl jsem v plánu ho dát svému příteli nebo tak něco.

Na zastávce kočárů čekal výjimečně znamenitý kočár tažený čtyřmi koňmi. Jelikož jsem slyšel, že erb rodu Wattin měl žluté a černé pruhy s korunkou, byl jsem si jistý, že kočár přede mnou byl můj dnešní dopravní prostředek.

KNM - kapitola 88

Kapitola 88 – Ztracen, toť předchůdce poutníka

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

~ A je tu poslední kapitola v jedenácté knize. To znamená, že do konce nám zbývají už jenom dvě knihy. (•̀ᴗ•́)൬༉  ~

„Papa, kterým směrem je Kaiser?” Baolilong chvíli letěl, ale pak se najednou popleteně zastavil; zdálo se, že nevěděl, kde se Kaiser nacházel...

Liola se odmlčel a zeptal se se sklopenou hlavou: „Myslel jsem si, že to víš.”

„Baolilong neví!”

HK - jmenný seznam

Kromě jmenného seznamu postav i zeměpisné názvy a cizí slova.

Vzhledem k tomu, že seznam obsahuje i stručnou charakteristiku postav, mohou se zde vyskytnout spoilery. Tedy čtěte na vlastní nebezpečí.

(Novela sice není tak obsáhlá, aby vyžadovala seznam, ale už je to taková tradice)


✿✿✿✿✿

HK - kapitola 3

Kapitola 3 – Příjemný nakupovací výlet a první den

Jelikož jsme si mezi sebou vyměnili pevné potřesení mezi muži (?), myslel jsem si, že je hovor u konce, když jsem se pokoušel vstát, zadržela mě v trapné pozici. Hovor ještě neskončil. Řekla mi „sedni si”, tak jsem se posadil jako poslušný pes.

„Ještě něco dalšího?”

„Ne, jen jsem přemýšlela, kdy se hrabě Levantret bude vracet domů.”

„Za pět dní.”

HK - kapitola 2

Kapitola 2 – Výslech a hlášení o situaci

Opustili jsme oslňující sál a chvíli šli temnou chodbou. Podle váženého Karmínového orla měli někteří pozvaní hosté přidělené soukromé salónky.

Sieglinde s jistotou, ale v tichosti kráčela chodbou. Myslel jsem si, že je celkem vysoká, ale zdá se, že má boty s vysokými podpatky. S údivem jsem přihlížel, že dokázala kráčet tak rychle v tak nepohodlných botách. Zatímco jsem chviličku nedával pozor, vzdálenost mezi námi vzrostla, takže jsem si pospíšil.

Po chvilce chůze jsme dorazili do Sieglindina salónku. Sama otevřela dveře a vstoupila. Nakonec jsem byl překvapený, že v té místnosti nebyli žádní sluhové.

HK - kapitola 1

Kapitola 1 – Osudné setkání

~ Vánoce se blíží, padá sníh a aby to bylo stylové, tady máte příběh ze zasněžené země, Laponska. ~

Bál v cizí zemi, na který jsem jednou ročně zvaný. Je to také místo, kde si muži a ženy hledají kandidáty k sňatku.

Atmosféra v sálu byla jaksi veselá. S tím se nedalo nic dělat. Nebylo mnoho příležitostí, kdy by se muži a ženy mohli navzájem stýkat.

Jak jsem se zády opíral o zeď se svým přítelem, navázal jsem oční kontakt s dámou přede mnou. Své blonďaté vlasy měla řádně sepnuté a její pokožka, co se ukazovala mezi růžovými šaty jasně zářila. Dle libosti jsem z její neobratnosti na bálu předpokládal, že byla v náctiletém věku. Byla pořád mladá, ale tělo už měla celkem vnadné. Bezděky jsem spočinul pohledem na jejích prsou, ale když jsem obrátil pohled vzhůru k její tváří a usmál se, její tváře se rychle zbarvily do temné rudé.

—Tohle zvládnu!!

KNM - kapitola 87

Kapitola 87 – Ten, co by měl být obětován

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

Yizhou se rytířského kodexu cti nikdy moc pečlivě nedržel, ale obdržel léta tréninku v rytířské etice. Držet člověka rukojmím nebylo něco, co by měl rytíř dělat. Ani nemluvě o tom, když to byla žena, a zvláště princezna.

Dokonce i největší nerytířský rytíř by váhal, než by přijal takovou misi, a Yizhou nebyl výjimkou. Nezdálo se, že by mu Baolilong dal nějaký čas na přemýšlení; zakousl se do cípu Yizhouova oděvu a zařval: „Tohle je rozkaz mého pána, musíš poslechnout!”